Tříkrálová sbírka 2024
Tříkrálová sbírka bude v naší farnosti probíhat 5.-7.1.2024 , vyjímečně do 14.1.2024. Až do 14.ledna můžete také přispět do dvou statických pokladniček, které budou umístěny v Charitním domově sv.Mikuláše pro seniory a v našem kostele sv.Mikuláše. Děkujeme vám za přijetí koledníků a za podporu charitního díla!
Naši farní reprezentanti vystoupili v TV NOE
Naši farní reprezentanti vystoupili 15.12. v TV NOE https://www.tvnoe.cz/porad/38883-pokoj-vam-modlitba-za-mir
Přehled vánočních událostí
Zobrazte si přehled vánočních událostrí, které se dějí ve farnosti Ludgeřovice (přehled bohoslužeb, živý betlém, koncert, adorace, zpívání koled). Oslavme spolu narození našeho Spasitele Ježíše Krista a prožijme ve farním společenství radost Vánoc. Požehnané prožití vánočních svátků přeje P. Vít Zatloukal.
Živý Betlém
Přijďte na Štědrý den odpoledne ve 14:30 prožít tradiční živý betlém, který připomene 800 let od vytvoření první betlémské scenérie svatým Františkem, Na živý betlém naváže v 15:00 hodin "půlnoční" mše svatá nejen pro rodiny s dětmi.
Koncert Canticum Novum
Srdečně vás zveme na koncert sboru Canticum novum, který se uskuteční v neděli 3.12.2023 v 15:00 hodin v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích.
Farní kalendář 2024
V kostele je možnost koupit si farní kalendář na přístí rok... Výrobní cena je 115,- Kč, doporučená cena 150,- Kč (příspěvek na opravy)
Naši florbalisté opět úspěšní!
Ludgeřovičtí florbalisté letos stříbrní! Již desátým rokem se kluci a holky z ludgeřovické farnosti účastní Ministrantské florbalové ligy. Sezóna začíná vždy na podzim a trvá až do května následujícího roku. Celkem tuto ligu hraje devět týmů z Hlučínska a Opavska. Letošní rok byl kuriózní tím, že do ligy přibyl nováček. V naší farnosti se totiž vytvořil vedle stávajícího mužstva další tým – „Ludgeřovice II“ – složený z mladších hráčů (kluků a holek) a jejich rodičů. V divácky atraktivních derby tedy na sebe dvakrát za sezónu narazily dva ludgeřovické týmy. No a výsledek byl pro naši obec vždy příznivý – zvítězil pokaždé tým z Ludgeřovic :-) Pokud jde o výsledky, tak po skončení základní části se Ludgeřovice II umístily na šestém a Ludgeřovice I na druhém místě. Následovalo PLAY OFF, ve kterém Ludgeřovice I postoupily až do velkého SUPERFINÁLE, jenž proběhlo 7.5.2023 v Šilheřovicích. Po napínavém zápase, v němž náš tým několikrát vedl, jsme však těsně podlehli soupeřům z Hlučína. Za sezónu 2022/23 tedy do Ludgeřovic míří stříbrný pohár pro vicemistry Ministrantské florbalové ligy a také dva individuální poháry pro nejproduktivnějšího hráče základní části i PLAY OFF, které získal náš útočník Matěj Münster. Jako každoročně jsme dali dohromady i tým „juniorů“, který se během roku hrdě zúčastnil tří turnajů pro hráče do 15 let - tzv. „UNDER15“! Rádi bychom na závěr poděkovali všem našim fandům a rodičům za jejich podporu v průběhu celé sezóny! Díky také těm více než 30 hráčům z obou ludgeřovických týmů za skvělou reprezentaci naší farnosti. Jsme moc rádi, že je u nás o florbal takový zájem, a že tak máme možnost se setkávat a tvořit fajn partu. Už teď se těšíme na další sezónu! Florbalu zdar! :-) Vicemistři MFBL - Ludgeřovice I Ludgeřovice II (neboli také LSD - Ludgeřovické smíšené družstvo) :-) Tým našich juniorů na turnaji UNDER15 Více fotek ze superfinále zde Více fotek z turnajů UNDER15 2022/23 zde a zde a zde
Poděkování sponzorům
Velké poděkování sponzorům letošního farního plesu
Příběh 4. neděle adventní
Příběh 4. neděle adventní Děti provází adventem oslík. Jméno Ušan mu vylosovaly první neděli adventní. Osel je jako průvodce dobou adventní výborné zvíře. Je pracovitý a houževnatý. Tvrdí se o něm, že je tvrdohlavý, protože se zastaví a nechce jít dál. To se ale stává, když je přetížený, unese náklad do 50kg. Nebo když se bojí. S vlídností chovatele se ale nechá provézt i místem, kterého se bojí. Je to tvor společenský, proto se doporučuje chovat alespoň dva osly nebo třeba s ovcemi. Zkušení majitelé také vědí, že se nemá překrmovat, protože pak tloustne a není zdráv. Tyto vlastnosti jsou dobré i pro člověka. Za trpělivým plněním našich povinností je Boží požehnání. Ďábel to ví, proto nás naplňuje leností, mrzutostí, neochotou… Ani lidé se nemají vzdát, když přijdou obtíže, ale nechat se s důvěrou provést svým Pánem. Máme také žít ne sami pro sebe, ale ve společenství. Můžeme někoho navštívit, v lavici v kostele se pozdravit, usmát nebo se jedni za druhé modlit. A střídmost ve všem se doporučuje nejen v době adventní. Proč byl u jesliček oslík s volkem Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině. Jako první se samozřejmě hlásil lev: „Jen se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl Ježíškovi přiblížit, roztrhám!“ „Jsi příliš hrubý,“ odmítl ho anděl. Andělovi se k nohám hned začala lísat liška. Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: „Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se se mnou taky budou mít dobře. Každý den jim přinesu mlaďoučkou slepici.“ „Ty jsi příliš nepoctivá,“ namítl anděl. Po těch slovech před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: „Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i Šalomoun!“ „Ty jsi zase moc pyšný,“ mínil anděl. Zvířata předstupovala před anděla jednoho po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich. Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje. Anděl na ně zavolal. „A co můžete nabídnout vy?“ „Nic,“ odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. „My jsme se nenaučili ničemu – jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí.“ Vůl však nesměle namítl, aniž by vzhlédl od země: „Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem.“ Konečně se anděl spokojeně usmál: „Právě vás jsem potřeboval!“ (Bruno Ferrero, Vánoční příběhy pro potěchu duše) Krásný čtvrtý adventní týden p { line-height:1.5; padding-bottom:10px; }
Příběh 3. neděle adventní
Příběhy 3. neděle adventní Naděje poskytuje více síly než deset vzpomínek. (Hans Hudszus) Boží Slovo nás dnes vyzývá, abychom nehledali uspokojení své zvědavosti, ale abychom se připravili na příchod toho, který přichází s mesiášskými znameními. Jeden moudrý příběh vypráví o jednom Indiánovi, který na pár dní opustil svou rodnou dědinu, aby navštívil svého přítele. Pobyt ve městě pro něho byl něčím novým - tolik hluku, auta a množství lidí. Trochu ho to znepokojovalo. Jednou šli oba muži po ulici. Najednou Indián stiskl svému příteli rameno a tiše řekl: „Zůstaň chvilku stát. Slyšíš taky to, co slyším já?" Indiánův bílý přítel poslouchal a potom řekl: „Slyším houkání aut a rachot autobusů a taky kroky a hlasy mnoha lidí. Co slyšíš ty?" - „Slyším úplně nablízku cvrčka," pravil Indián. Bílý muž opět naslouchal a potom otočil hlavou: „Musíš se mýlit. Zde nejsou žádní cvrčci. A i kdyby tu nablízku nějaký byl, nebylo by možné ho pro velký rámus slyšet." Indián popošel několik kroků a zůstal stát před domem, kde se po fasádě táhlo divoké víno. Rozhrnul listí a tam seděl cvrček a hlasitě cvrlikal. Když šli dále, řekl po chvíli bílý muž svému příteli Indiánovi: „Samozřejmě, že jsi mohl cvrčka slyšet, Indiáni lépe slyší než běloši." Indián se usmál a povídal: „V tom se mýlíš, příteli. Dávej pozor." Sáhl do kapsy, vytáhl minci a hodil ji na dlažbu. Mince cinkala po asfaltu. Lidé, kteří šli několik metrů před nimi, to slyšeli a rozhlíželi se okolo sebe. Nakonec jeden z nich zdvihl peníz, strčil ho do kapsy a šel dál. „Vidíš," řekl Indián, „zvuk, který způsobila mince, nebyl silnější než hlas cvrčka. A přece ho mnozí slyšeli. Příčinou není lepší sluch Indiánů. Příčinou je, že všichni dobře slyšíme jen to, na co jsme zvyklí dávat pozor." V tomto hlučném světě potřebujeme slyšet hlas Boží výzvy: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, váš Bůh! (Iz 35,4); „Příchod Páně je blízko" (Jak 5,8); „Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou" (Mt 11,10). I dnes se samozřejmě najdou lidé, kteří plánují a dokonce prorokují krásnou budoucnost pro lidstvo, národ, anebo aspoň nějakou skupinu obyvatel. A speciálně v naší zemi bývají lidé k takovýmto proroctvím skeptičtí. Řečí o šťastném a světlém zítřku jsme si v minulých letech užili víc než dost, a z jejich naplnění skutečně nic nebylo. Dnes tedy slyšíme velmi utěšující slova proroka Izaiáše o krásné budoucnosti, mohou nám sice připadat jako krásný básnický text, ale budeme v pokušení nebrát je vážně. Nebo se můžeme dostat k oprávněným otázkám: „Kdy to bude?", „Kde to bude?", „Jak to, že to tu ještě není?“ Co na to tedy odpovědět? Kdysi byl jeden uhlík, který si připadal špinavý, ošklivý a zbytečný. Rozhodl se tedy, že se stane bílým a krásným. Vyzkoušel spoustu chemických prostředků a několik chirurgických operací. Ale nic naplat, byl stále stejný. Radili mu: „Tady pomůže jedině oheň.“ Uhlík se tedy vrhl do ohně. Ihned se rozzářil, byl krásný a vydával příjemné teplo. „Ty ale ubýváš,“ říkali mu. „ Ale rozdávám světlo a teplo,“ odpověděl nevýslovně šťastný uhlík. (Bruno Ferrero) Nechme se unést ohněm Hospodinovy lásky, která přichází na zem. Radujme se, že náš Bůh otevírá oči, napřimuje, chrání, miluje… Upevněte ochablá kolena a posilněme klesající ruce i srdce. Někdy je potřeba se obětovat, aby se druzí mohli radovat. Buďme požehnáním pro druhé, pak bude radostná nejen tato neděle. Kdysi byl jeden uhlík, který si připadal špinavý, ošklivý a zbytečný. Rozhodl se tedy, že se stane bílým a krásným. Vyzkoušel spoustu chemických prostředků a několik chirurgických operací. Ale nic naplat, byl stále stejný. Radili mu: „Tady pomůže jedině oheň.“ Uhlík se tedy vrhl do ohně. Ihned se rozzářil, byl krásný a vydával příjemné teplo. „Ty ale ubýváš,“ říkali mu. „ Ale rozdávám světlo a teplo,“ odpověděl nevýslovně šťastný uhlík. (Bruno Ferrero) Nechme se unést ohněm Hospodinovy lásky, která přichází na zem. Radujme se, že náš Bůh otevírá oči, napřimuje, chrání, miluje… Upevněte ochablá kolena a posilněme klesající ruce i srdce. Někdy je potřeba se obětovat, aby se druzí mohli radovat. Buďme požehnáním pro druhé, pak bude radostná nejen tato neděle. …nebojte se! jáhen Zdeněk
Příběh 2. neděle adventní
Příběh 2. neděle adventní Dva bohatí bratři byli ve městě známí podvody a mafiánstvím. Když jeden zemřel, druhý šel na faru žádat o pohřeb: „Zaplatím vám, kolik chcete, jestliže v pohřebním kázání řeknete o mém bratrovi, že to byl světec!“ Všichni čekali, jak bude pohřeb vypadat. Šikovný pan farář řekl: „Muž, kterého vidíte ležet v truhle, byl zvrhlík, lhář, zloděj, zrádce, bezbožník a požitkář. Zničil štěstí a život mnoha lidí. Ale říkám vám, v porovnání se svým bratrem to byl světec!“ Pojmenuje-li nás někdo zhýralcem, lhářem, zlodějem, zrádcem - zraňuje nás to. Chtěli bychom se ukázat v lepším světle. Máme radost, když nás někdo nazve světcem, inteligentním a vtipným člověkem - to se nám líbí. Jenže pro to je zapotřebí něco udělat. V každém člověkovi je dobro a zlo smíchané: láska i sobectví, lenost i snaha, pokoj i disharmonie. Máme-li o sobě toto poznání, je to startovací bod pro pokání. Máme-li pocit, že jsme světci, jsme k sobě nepravdiví. Konverze není jednorázový úkon, ale je to celoživotní proces. Život je založený na dennodenním rozhodování se. Buď chce být pouze člověk sám architektem svého života, nehledá nic, co se týká druhých, a odmítá závislost na Stvořiteli. Tehdy se rozhoduje pro vlastnictví, autonomii, která je iluzí, později však zpozoruje svůj omyl. Anebo se rozhoduje pro víru a lásku, přizná si závislost na Bohu. Tehdy poznává pravdu o sobě a hlásí se ke kultuře lásky a života. Člověk - mafián buduje památník pouze sobě samému, uctívá falešný obraz Boha. Obrátit se, činit pokání, připravit cestu Pánu znamená, přijmout utrpení pravdy, utrpení poznání o sobě samém. Není to rozkaz, povel daný mocí, ale výzva a pozvání dané Boží láskou. Ta nás osvobozuje, dovoluje poznat pravdu o sobě a vede k vydařenému životu. Krásnou neděli přeje Jáhen Zdeněk
Příběh 1. neděle adventní
Příběh 1. neděle adventní „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Tak voláme my při mši svaté. Prožíváme dobu adventní, dobu čekání. Svět kolem nás je jako velká čekárna. Každý něco čeká. Je to buďto čekání radostné, kdy čeká třeba maminka na dopis od svého syna, může to být čekání takové úzkostné, když nemocný v nemocnici čeká na výsledek vyšetření před operací, zda to bylo zhoubné anebo benigní. Může být čekání také před koncem života. Co bude se mnou? Tak skutečně žijeme jako v takové velké čekárně. Doba adventní, kterou začínáme, je dobou čekání, ale nejenom takového pasivního čekání, co přijde. Ale aktivního, co chceme také pro to dělat, aby ten příchod byl krásný. Jen si vzpomeňte, jak se připravuje třeba rodina na narození dítěte, to je čekání aktivní, pracovní, budoucí tatínek, maminka se snaží udělat všechno, aby příchod byl opravdu krásný. Tak takové radostné, aktivní čekání máme prožívat teď v době adventní. Aby to bylo čekání radostné a aktivní. Pěkně vypráví ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj takový krátký příběh. Ve městě bydlí švec Martin Azdič, má tam byt ve sklepě, kde je jenom jedno okno. Tam bydlí se svou manželkou a se svým synem. Tam pracuje, ale jednoho dne mu umře manželka. Zapláče, pochová ji, pomodlí se za ni. Zanedlouho mu umře i jeho syn. Zase stejně - pochová ho, pomodlí se za něho. A pak už je tam sám. Vždycky nějak chce každý ten den prožít ne sám, a tak si koupil Bibli, Písmo svaté. A vždycky večer si rožne lampičku, a čte si. Čte si Písmo svaté. Když přečte, tak se potom pomodlí večerní modlitbu, zhasne lampičku a jde spát. Tak si to zvykl, tak krásně prožívá to své osamocení. Jedné noci, když přečetl Písmo svaté, a usnul, měl takový zvláštní sen. Zdálo se mu, že někdo na něho volá: „Martine! Já zítra přijdu za tebou, přijdu k tobě. Dívej se po celý den na ulici, na náměstí, abys mě uviděl, až k tobě přijdu.“ Martin se probudil, říká: „No, to není jen tak, to asi Pán Ježíš mě takto vyzval, abych byl na něho připraven.“ Tak si řekl: „Dnes musím zvlášť dobře uklidit ve své dílně, když přijde taková vzácná návštěva.“ Tak všechno pěkně zametl, uklidil, aby měl pořádek, no a potom sedl a pracoval u okna a díval se ven, co se bude venku dít. Myslel, že přijde Pán Ježíš v nějakém bílém krásném rouchu. Zatím tam vidí takového stařečka, jak zametá sníh. Je mu zima a tak Martin má s ním soucit, volá na něho: „Pojď se ke mně zehřát, je ti zima.“ Tak ten dědeček k němu jde, u kamen se ohřeje, ještě si dá ještě sklinku - něco pro zahřátí, posnídá, a potom mu Martin Sudič vypravuje, co se mu v noci zdálo. A tento děda říká: „Tys mě dnes velice posilnil, na těle i na duši, Pán Bůh ti to zaplať.“ Odchází a Martin pracuje a dívá se zas. Přijde Pán Ježíš? Zatím tam vidí jakousi paní, nějakou chudou ženu, oblečenou jenom v takových slabých šatech, s dítětem v náručí. A venku už je zima. Jak ta paní to může vydržet? Zavolá na ni: „Pojď tady dovnitř, ke mně, zehřeješ se, najíš se teplé polévky, sníš chleba.“ Ona přijde, ohřeje se, a: „Neměl bys něco teplého, nějaké oblečení také pro mé dítě?“ „Ale to víš, že mám, tady je něco, tak jej pěkně zabal, aby mu nebyla zima.“ Tak ji nakrmil, posilnil, zahřál, a ona odchází: „Pán Bůh ti to zaplať, Martine.“ A švec Martin pracuje dál a dívá se ven. Kdy už Pán Ježíš přijde? Vidí tam jednu takovou babičku, prodavačku. Má na zádech košík, a v něm jablka, jde na trh. Pak má ještě také na rameni takový pytel a v něm třísky. Jde to všecko prodávat. Martin vidí, jak za tou babičkou utíká chlapec a tam jí z té nůše vytáhne jedno jablko. Chce s ním utýct, ale babička ho chytí za vlasy i za kabát, a nechce ho pustit: „Já tě předvedu tamhle před strážníka.“ Chlapec křičí, no Martin vyběhne ven: „Bábi, nebuď taková zlá, on to už víckrát neudělá.“ Prosí i ten chlapec, aby ho pustila. A Martin říká: „Tak bábi, to jedno jablko já ti zaplatím, dej mu ho.“ A chlapec říká: „Bábi, vy máte takový těžký pytel s těma třískama, já vám s tím pomohu.“ Tak jdou potom spolu, už se na sebe nezlobí. A Martin pracuje dál, a potom už nic zvláštního se neděje, čeká, kdy Pán Ježíš se objeví. Je večer, čte si Písmo svaté, čte si tam v evangeliu, jak Šimon, farizej, čekal na příchod Pána Ježíše. Jak ho ale špatně přijal. Nepřivítal ho, nedal mu políbení, ani nějaké pěkné přivítání. Tak se k němu choval jaksi cize, a Martin: „Já bych se jinak zachoval, kdyby ke mně Pán Ježíš dnes přišel.“ A jako by slyšel hlas: „Martine, já už jsem k tobě dneska přišel, a přišel jsem dokonce třikrát. Poprvé, když tam ten děda k tobě přišel a tys ho zahřál, tys ho posilnil. Potom jako ta paní, která se zahřála v tvém bytě, a také její dítě jsi nechal zabalit do tepla. A jako také i ten poslední návštěvník, to jsem byl vždycky já, který jsem k tobě přicházel.“ Martin potom zase otevřel Bibli, než půjde spát, si přečte něco z Písma svatého. A tam otevřel evangelium: „Cokoliv jste učinili jednomu z mých bratří nejmenších, to pro mě jste učinili.“ Tak to říká Pán Ježíš v evangeliu. Takže teď už Martin ví, že to, co prokázal těm třem takovým opravdu chudákům, že to prokázal Pánu Ježíši, v těchto chudých lidech se mu zjevil Pán Ježíš. Jak byl tomu rád. Také my se připravujeme na příchod Pána Ježíše. Nemůžeme si myslet, že přijde v nějaké slávě, v nějakém krásném rouchu, jako král. Může přijít docela skromně, tak jako třeba ten děda, který tam odmetal sníh, jako ta chudá paní s děťátkem, nebo jako ten člověk, který tam pracuje. Pán Ježíš stojí u dveří a klepe. Klepe, abychom mu otevřeli, když přijde v podobě i nějakého trpícího člověka. Abychom měli otevřené srdce a také jej přijali jako Pána Ježíše samotného. Tak, to je to adventní očekávání – aktivní, radostné. „Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ Pán Ježíš přichází – ze svatostánku, ve svatém přijímán a aktivně se také připravíme dobrotou, láskou ke svým bližním, pravou zbožností, a také i bezhříšností, kajícností. Přeji vám, ať vás tohle aktivní, radostného čekání přivede k letošnímu vánočnímu Betlému a jednou k tomu nebeskému. Amen. Váš jáhen Zdeněk
Koncert k výročí našich varhan
Koncert k 90. výročí požehnání varhan V letošním roce si připomínáme 90 let od požehnání varhan v kostele sv. Mikuláše v Ludgeřovicích. Při této příležitosti vystoupí na společném koncertě dva hudební mistři, kteří jsou s ludgeřovickými varhanami dlouhodobě spjatí. Každý z nich je zástupce jiné generace, oba je však spojuje láska k našim varhanám. MARTIN PORUBA (*1951) – ludgeřovický rodák, v 90. letech varhaník a ředitel kůru v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, v současnosti varhaník a pedagog v německém Freisingu. MAREK KOZÁK (*1993) – významný český klavírista, varhaník a pedagog; vítěz Evropské klavírní soutěže v Brémách, finalista řady dalších mezinárodních klavírních a varhanních soutěží; pravidelný host nejvýznamnějších hudebních festivalů u nás i v zahraničí. Srdečně všechny zveme na tento jedinečný koncert – poctu ludgeřovickým varhanám. Těšíme se na Vás!
Markvartovický odpust
Reportáž z bohoslužby pod dubem, při příležitosti markvartovického odpustu můžete shlédnout v Noevinách TV Noe, začíná v 7m16s Kamera: Martin Šoltys Klikněte zde:
DMS - CO JE TO?
O sedmé velikonoční neděli se četl dopis biskupa Martina o Diecézním mzdovém a solidárním fondu, který nahrazuje dosavadní způsob,podílu farností na chodu diecéze, který byl doposavad nazýván starozákonním výrazem "desátek". Pro naši farnost to znamená uvědomit si, že naše spoluúčast a spoluzodpovědnost je větší, než jsme si dosud uvědomovali. Byla vypočítána asi čtyř až pěti násobně vyšší. Jak si můžeme uvědomit v pastýřském vyjádření biskupa Martina, pořád jde jen o podstatně menší část toho,co je třeba k životu diecéze jako rodiny farností. Pokud budete chtít, můžeme na toto téma uspořádat diskusní večer. Na tomto odkaze si lze přečíst celý pastýřský list https://www.doo.cz/posledni-zpravy/5402-dopis-biskupa-k-dieceznimu-mzdovemu-a-solidarnimu-fondu.html Do konce srpna bych chtěl ve spolupráci s ekonomickou radou farnosti představit, jak naše farnost bude transparentně vidět, že prostředky vámi darované a k tomu určené putují opravdu do Diecézního mzdového a solidárního fondu. P. Vítek
Nešpory - Seslání Ducha Svatého
Tradiční zpívané nešpory na závěr doby velikonoční - o slavnosti Seslání Ducha Svatého - začnou výjimečně až v 18:00 hod. (Od 15:00 hod. bude na faře probíhat " svatodušní vaječina".)
Veselice 2022
Skauti z našeho ludgeřovického střediska srdečně zvou na Velikonoční veselici
Florbalový turnaj
Turnaj UNDER15 Srdečně zveme všechny naše farníky, aby přišli podpořit ludgeřovickou "juniorku" - tým našich mladých florbalistů do 15 let. Turnaj "UNDER15" pořádaný Ministrantskou florbalovou ligou se uskuteční v sobotu 26. 3. od 9:30 v tělocvičně ZŠ v Šilheřovicích. Těšíme se na Vás!
Humaniitární sbírka
V pondělí a podle domluvy i další dny můžete přinášet svou podporu pro Ukrajinu. Níže jsou seznamy
Ludgeřovičtí florbalisti úspěšní...
Tým Ludgeřovic úspěšný! Skvělé zprávy z Ministrantské florbalové ligy! Ludgeřovice vyhrály základní část sezóny 2021/22 a postupují přímo do semifinále play-off! Navíc získáváme i trofeje pro nejlepšího střelce a nejužitečnějšího hráče ligy (Matěj Münster). Více info na webu zde. Děkujeme všem farníkům za podporu a držte palce dál ve vyřazovacích bojích v dubnu a květnu. :) (Pokud byste rádi posílili naše řady nebo byste chtěli více informací o ministrantském florbalu v naší farnosti, tak se neváhejte ozvat vedoucímu našeho týmu na čísle 776 776 365.)
