4.neděle adventní
Čtvrtou neděli adventní navštívil naši farnost pomocný biskup Martin David, při mši svaté v 10hodin jsme děkovali za 25let Církevní mateřské školky v naší obci.
Betlémské světlo 2018
V neděli 16.12. přivezli skauti do naší farnosti při mši svaté v 10hodin Betlémské světlo. Na konci mše svaté jsme popřáli o.Václavovi k narozeninám.
Představení dětí, připravující se na 1.sv.přijímání
V neděli 4.11.2018 byly při mši svaté v 10 hodin představeny naší farnosti děti, které se letos připravují k 1.svatému přijímání. Rozzářené srdce s paprsky, které se při této příležitosti objevilo v přední části kostela nám bude připomínat, abychom na tyto děti a jejich rodiny pamatovali ve svých modlitbách a paprsky, které děti postupně zaplní skleněnými oblázky zase snahu po setkávání se s Pánem Ježíšem při nedělních mších svatých.
Skautská mše svatá
V sobotu 13.10. v 15hodin byla v našem kostele sloužena skautská mše svatá, po které otec Václav požehnal novou skautskou klubovnu v suterénu fary. Poté pro nás skauti měli připravený program a občerstvení na farní zahradě.
Poděkování za úrodu 2018
V neděli 9.září jsme v našem kostele při mši svaté v 10hodin děkovali Pánu Bohu za úrodu. Mši svatou sloužil o.František Staněk
Tvořivý tábor 2018
Předposlední týden prázdnin se konal na naší faře příměstský tvořivý tábor pod vedením sestry Kláry. Děti si vyrobily a odnesly domů spoustu krásných výrobků. Děkujeme!
Svatováclavský hudební festival 2018- fotografie
Fotografie:
Farní tábor 2018
V letošním roce probíhá náš farní tábor na Cvilíně, a to ve dvou turnusech 7.-14.7. - starší děti 15.-21.7. - mladší děti Starší děti, které už mají tábor za sebou, celým pobytem provázel skutečný příběh jedné rodiny, inspirovaný knihou "S písní kolem světa", ve filmovém zpracování "Za zvuků hudby". Jak si naše děti dokázaly tento týden užít si můžete prohlédnout na fotografiích.
Prašivá 2018
V pondělí 2.července se uskutečnilo tradiční diecézní setkání dětí s otcem biskupem Františkem na Prašivé. Nechyběli jsme tam ani my. Tématem letošního setkání bylo stavění mostů mezi lidmi- mostů vztahů. "Při budování vztahů je třeba si umět podat ruce, na znamení smíření, říct si slova- Mám tě rád - to vytváří mosty mezi lidmi." řekl kromě jiného otec biskup. Po mši svaté jsme se odebrali na horu Prašivá, kde na děti čekal bohatý program.
Rozloučení našeho sboru se školním rokem
S končícím se školním rokem, se náš chrámový sbor i s rodinnými příslušníky, sešel na Ostříži, abychom si popřáli hezké prázdniny a dovolené. Bylo to krásné setkání, na které jsme se všichni moc těšili. Popovídali jsme si, zazpívali, opékali. Tímto ze srdce děkujeme našemu panu faráři, který se postaral o dobré jídlo.
Sportovní den farnosti-fotky
Sportovní den se nakonec konal o týden později, kvůli počasí byl přesunut na 1.července, a přestože to byl začátek prázdnin a některé rodiny odjely na dovolenou a děti na tábory, sešli jsme se v hojném počtu a prožili hezké a veselé nedělní odpoledne.
Svatodušní novéna
Svatodušní novéna Od pátku po slavnosti Nanebevstoupení Páně se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého. Poprvé se takto před letnicemi modlili Ježíšovi učedníci spolu se ženami, s Ježíšovou Matkou Marií a s Ježíšovými příbuznými (srov. Sk 1,14). Přizvěme tedy i Pannu Marii, aby se modlila s námi o nové letnice v našem životě a v životě církve. Nejlépe by bylo, kdybychom se mohli tyto dny scházet na modlitbu v nějakém společenství nebo ve vlastní rodině. Pokud si nejsme schopni najít tyto dny více času na modlitbu, pomodleme se každý den alespoň svatodušní hymnus Veni Creator Spiritus (Přijď, Tvůrce Duchu svatý), nebo sekvenci Veni Sancte Spiritus (Přijď, ó Duchu přesvatý), popř. každý den přidejme ke své osobní modlitbě desátek růžence s vloženým tajemstvím „který Ducha svatého seslal“. 1. den: Touha po Bohu V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál v chrámě a hlasitě zvolal: "Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mně věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra." To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven.(Jan 7,37-39) Jedním z předpokladů přijetí daru Ducha svatého je touha, žízeň po Bohu, po jeho lásce, pokoji a radosti, touha po božském životě v nás. Tato vnitřní žízeň je v nás vyvolána skrytým působením Ducha svatého, který nás skrze ni zve k větší otevřenosti pro Boží působení v našich srdcích. Je to odlesk touhy, kterou Bůh touží po člověku a jeho lásce, dříve než si člověk uvědomí svoji touhu po Bohu. Chválím Tě, Pane, za dar touhy a děkuji Ti za žízeň po životě, po lásce, pokoji a štěstí, za žízeň po Bohu. Děkuji Ti, Pane, za tvoji touhu po mně. Prosím Tě za odpuštění, že jsem touhy svého srdce v sobě zašlapal a chtěl je naplnit mimo Tebe. Prosím Tě o pravou žízeň po Bohu, po Duchu svatém. 2. den: Ježíš Kristus Ježíš ji na to řekl: "Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ,Dej mi napít', spíše bys prosila ty jeho, aby ti dal živou vodu ... Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného."(Jan 4,10.13-14) Ježíš Kristus je ten, který v nás otevírá pramen živé vody. Setkání s ním se stává okamžikem, který mění náš život. V Ježíši poznáváme Boha jako toho, který se dá nalézt, toho, který napřed hledá nás, přichází k nám, abychom my mohli přijít k Bohu. On stojí u dveří našeho srdce a čeká, až mu otevřeme (srov. Zj 3,20), aby nás mohl obdarovat svou láskou, Duchem svatým. Je třeba znovu objevit Krista, přijít k němu a otevřít své srdce jeho lásce. Jestliže chci, aby se Ježíš stal skutečně Pánem mého života, nemůže mým pánem být něco jiného, ani já sám. Tou nejčastější překážkou v působení Ducha svatého v nás je, že se nezřekneme sebe sama ve prospěch Krista, že nedovolíme Pánu Ježíši, aby se v našem životě ujal své vlády. Chválím Tě, Pane, a děkuji Ti za to, že mě hledáš a toužíš po mně, čekáš na mě, přicházíš ke mně a přitom se těšíš, až já přijdu k Tobě. Děkuji Ti za vše, cos pro mě v životě vykonal. Odprošuji Tě za vzpoury svého života, za slepotu, hluchotu a zatvrzelost svého srdce. Otvírám Ti své srdce, důvěřuji Ti a přijímám Tě jako svého Pána. 3. den: Dar Ducha a ovoce Ducha Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. (Gal 5,22-23) Pán Ježíš slíbil dar Ducha svatého všem, kteří v něho uvěří. Také my jsme přijali dar Ducha svatého ve křtu, při biřmování, přijímáme ho v ostatních svátostech, a když se s vírou modlíme nebo čteme Písmo svaté. Je to veliký dar, ve kterém je pro nás zahrnuto vše ostatní. Duch svatý v nás miluje Boha i lidi, je zdrojem naší naděje i víry. Projevuje se v našem životě různými vlastnostmi, jak je popsal apoštol Pavel: láskou, radostí, pokojem, shovívavostí, vlídností, dobrotou, věrností, tichostí a zdrženlivostí. Tyto vlastnosti jsou neklamným znamením působení Ducha svatého. S darem Ducha svatého jsme přijali také plné odpuštění hříchů, smíření s Bohem a nový život, ve kterém jsme se stali Božími dětmi. On v nás uzdravuje vše nemocné a srovnává vše křivé. On v nás tvoří příbytek Nejsvětější Trojice a uvádí nás do vztahu ke všem božským osobám. Tvoří naši novou identitu. Tento Duch, kterého jsme již přijali, chce v nás stále rozmnožovat svoji přítomnost i působení. Chválím Tě, Pane, a děkuji Ti za dar tvé lásky, za všechno, co jsi mi již v životě dal. Děkuji Ti za dar života, za dar křtu, za dar víry, za milost obrácení. Děkuji Ti za dar Ducha Posvětitele a Utěšitele, za dar Ducha lásky. Děkuji Ti za mnohotvárné působení Ducha svatého v mém životě. Prosím Tě za odpuštění své pýchy a soběstačnosti, ve které jsem často chtěl žít bez Tebe, podle svých představ a ze svých sil. Prosím Tě o milost Ducha svatého, který dává pravý život. Obnovuji svůj křestní slib, zříkám se všeho zla a volím si Tebe, jako svého jediného Pána a Spasitele. 4. den: Duch pravdy Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít.(Jan 16,13) Přijetí Ducha svatého je úkon víry. Ježíš mluví o tom, že svět nemůže přijmout Ducha pravdy, protože ho nevidí a nezná (srov. Jan 14,17). Svět totiž nezná pravdu a brání se ji přijmout. Ani pro nás není vždy snadné se zcela otevřít pro Ducha pravdy, který nás chce uvést nejen do pravdy o Bohu a o světě, ale také do pravdy o nás samotných. Lidé se bojí pravdy, poněvadž bývá někdy nepříjemná. Ale to je jen jedna stránka pravdy, ona také osvobozuje. "Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí" (Jan 8,31), řekl Ježíš židům. A zásadní pravda o nás je, že jsme Bohem milováni, že nás Bůh stvořil jako krásné a lásky hodné, že nám odpouští a přijímá. Chceme-li přijmout Ducha pravdy, je třeba se ve víře otevřít novému pohledu na náš život, na nás samotné. Ve jménu Ježíšově se postavme proti lžím o nás, které nám řekli jiní lidé, proti představám, které máme o sobě a o svém životě, proti pochybnostem, které námi zmítají, proti vnitřní přetvářce a neupřímnosti. Toho všeho se zřekněme, abychom mohli přijmout Boží pohled na nás. Bůh chce, abychom byli sami sebou, on nás miluje a přijímá nás takové, jací jsme, a tím nás uschopňuje přijmout sebe, druhé i okolnosti našeho života. Chválím Tě, Pane, a děkuji Ti za pravdu, do které mě svým Duchem uvádíš. Děkuji Ti za pravé poznání smyslu života, životních hodnot, za rozlišení pravdy a lži, dobra a zla. A hlavně Ti děkuji za to, že se smím poznávat takový, jaký jsem ve tvých očích. Odprošuji Tě za chvíle, kdy jsem se bránil pravdivému pohledu na život a na sebe, kdy jsem raději naslouchal lžím a polopravdám o sobě. Prosím Tě, Pane, abys mi dal odvahu k pravdě, ať je jakákoliv, a abys mi dal odvahu se postavit proti vší polopravdě a lži ve svém životě, ať už o mně či o druhých. Prosím Tě o lásku k pravdě. 5. den: Usvědčování z hříchů a odpuštění A on, až přijde, usvědčí svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Hřích je v tom, že ve mně nevěří. (Jan 16,8-9) Přijmout Ducha svatého a nechat ho v sobě působit znamená také rozejít se s hříchem, s hříšnými postoji a nechat se z hříchu usvědčovat. Náš největší hřích však není většinou nějaký skutek, ale náš život žitý fakticky bez Boha. Je to naše pýcha, ve které se řídíme pouze svou vůlí, žijeme ze své síly, podle svých představ a ve středu svého života máme svoje já, kolem kterého se točí naše zájmy. Duch svatý, který chce přijít v plnosti do našeho života, nás usvědčuje z této sebestřednosti, samolibosti a pýchy, jíž se projevuje naše faktická nevěra. Život v dobrovolné závislosti na Bohu není snadný, ale je krásný. Každý z nás se musí rozhodnout a denně rozhodovat, kdo bude ve středu jeho života, jestli on sám, nebo Bůh, který dává svou milost pokorným a Ducha svatého těm, kdo ho poslouchají (srov. Sk 5,32). Chválím tě, Pane, za to, žes přišel, abys nás vykoupil a vynesl na světlo věci skryté, abychom více nechodili v temnotě. Děkuji Ti za dar poznání vlastní hříšnosti a ubohosti, samolibosti, pýchy a nevěry. Děkuji Ti za dar odpuštění. Odprošuji Tě za svou neochotu přiznávat svůj hřích, nechat se usvědčovat z hříchu a měnit životní postoje. Prosím Tě o Ducha svatého, který usvědčuje i odpouští, o Ducha proseb o smilování, o Ducha pravého pokání. 6. den: Svoboda Ten Pán je však Duch; a kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2 Kor 3,17) To, co nás v životě nejvíce zotročuje, je hřích, satan a strach ze smrti. V tom všem však můžeme zakusit osvobození skrze víru v Ježíše Krista. Není však snadné si tuto svobodu uchovat a plně v ní žít. V konkrétním životě na sobě zakoušíme, kolik věcí nás vnitřně poutá, na čem jsme závislí, co nás ovlivňuje. Záleží na nás, chceme-li žít v plné svobodě dětí Božích, nebo se necháme zotročovat. Duch svatý v nás nepůsobí proti naší vůli a čeká na naši svobodnou poslušnost, oddanost a spolupráci. Je třeba se nechat Duchem svatým uvádět do plné svobody Božích dětí. Celý život se učíme poslouchat v nejobyčejnějších věcech, v plnění přikázání, v žití stavovských povinností, v poslušnosti a úctě k druhému člověku a ve zříkání se svého názoru a pohledu, v přijetí událostí, které nemůžeme změnit. Tím vším vrůstáme do plné svobody Ježíšovy, svobody pro Otcovu vůli a pro vedení Duchem svatým. Chválím Tě, Pane, za to, že si mě osvobodil od hříchu, od satana a od smrti. Děkuji Ti za svobodu, ve které se nemusím bát, děkuji za rozvázání všech vnitřních i vnějších pout. Odprošuji Tě za to, že jsem se častokrát nechal dobrovolně fascinovat a spoutávat tím, co k Tobě nevede, že jsem se nechtěl vymanit z vazeb, vztahů a závislostí, které mě zotročovali, že jsem v sobě choval staré bolesti a zranění, které mě ochromovaly. Odpusť mi, prosím, moji neposlušnost. Prosím Tě o Ducha svatého k vnitřnímu osvobození, vymanění z vnitřních závislostí a urovnání celého vnitřního života. Prosím Tě o schopnost nechat se Bohem vést. 7. den: Abba, Otče! Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžete volat: "Abba, Otče!"(Řím 8,14-15) Písmo svaté nám zprostředkovává svědectví o Ježíšově jedinečném vztahu k Otci, který byl nejdůvěrněji vyjádřen jediným slovem: Abba. V tomto slově bylo zahrnuto celé jeho poslání a celý jeho život. Toto Abba v aramejštině, mateřské řeči Ježíšově, znamená zdrobnělé důvěrné oslovení otce - naše "tatínku". V Duchu svatém se podílíme na této Ježíšově modlitbě a na jeho lidské zkušenosti synovství. Sami bychom se nikdy nemohli odvážit přivlastnit si ve svém vztahu k Bohu toto Abba, kdyby nás k tomu sám Ježíš nevyzval a kdyby nás k tomu nevedl Duch svatý. Je to privilegium nás křesťanů, že smíme k Bohu přicházet v této důvěryplné, dětinné atmosféře. Ježíš nás tím uvádí do svého vztahu k Otci a my smíme na sobě zažívat a prociťovat tutéž Otcovu blízkost jako on. V této blízkosti spočívá také zvláštní účinnost naší modlitby. Duch svatý nás v modlitbě uvádí do zcela důvěrné lásky k Otci, a tím boří všechnu nedůvěru, ničí chlad a odtažitost, dává nám prožít radost Božího dítěte. Važme si tohoto privilegia a učme se naslouchat Duchu svatému, který se v nás takto modlí. Přidejme k tomu svůj hlas a svoje city, svoji lásku i oddanost. Chválím Tě, Pane, za tvůj vztah k nebeskému Otci a děkuji Ti, žes nám ho odhalil, že nás přivedl k Otci a učíš nás modlit se tak, jak ses modlil Ty. Děkuji Ti za Ducha synovství a za to, že smím Boha mít jako svého tatínka. Odpusť, Otče, moje životní postoje vzpoury a vzteku, kdy jsem se vnitřně stavěl proti Tobě a vyčítal Ti všechno možné. Prosím tě o Ducha synovství a o důvěrnost k Tobě, prosím o to, aby Duch svatý ve mně volal Abba, abych směl prožít, co to znamená být milovaným dítětem Božím. 8. den: Duch svatý se modlí v nás Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.(Řím 8,26-27) Jednou z velkých překážek v působení Ducha svatého v nás je naše neschopnost přijmout svoji slabost. Všichni jsme slabí, ale ne všichni si to umíme přiznat. Slabost považujeme za něco nepatřičného, odmítáme ji, a tím se uzavíráme Boží pomoci. Tvrdíme-li v životě s Bohem, že vše umíme, že se také umíme modlit, jak můžeme zakusit přítomnost Ducha svatého v naší modlitbě? Duch svatý nás povzbuzuje k modlitbě a postupně jako učitel modlitby nás krok za krokem učí modlit se. Ale nejen to, on se modlí v nás. Proto je třeba dávat Duchu svatému prostor v modlitbě, což není samozřejmé. Svou mnohomluvností či roztěkaností bráníme Duchu svatému, aby se v nás modlil. Trpíme přemírou ustavičného víru myšlenek, představ, fantazie, která je zamořena zbytečnými vjemy a obrazy. Proto se v nás Duch svatý těžko může projevit. Je třeba usilovat o tichost srdce, která je opakem rozptýlenosti, zvědavosti a upovídanosti. Musíme se učit přebývat v srdci, sestupovat do srdce, modlit se srdcem a žít v pokoji srdce. Dáme-li v modlitbě prostor Duchu svatému skrze ticho a naslouchání, on rozhoří naše srdce, upoutá naši pozornost na Krista a povede nás k tomu, abychom Ježíše oslavovali. Vede nás k důvěře a ke chvále, díky které překonáváme své slabosti a zotročení a můžeme zažít uzdravení a očištění. Duch svatý nás v modlitbě vede k poznání Otcovy vůle a k vytrvalosti a věrnosti v modlitbě. Chválím Tě, Pane, za Ducha svatého, který se v nás modlí, který nás vede k Otci, který zná Boží vůli a přimlouvá se za nás ve shodě s ní. Děkuji Ti za dar modlitby a za chvíle, kdy prožívám radost z Boha a touhu konat, co se Bohu líbí. Prosím Tě za odpuštění svého falešného sebevědomí, ve kterém jsem si myslel, že se umím modlit a že se to sám naučím. Promiň, že jsem častokrát neuposlechl Boží pozvání k modlitbě. Odpusť mou vzpouru, s níž jsem odmítal přijmout svoji slabost. Prosím Tě pomoz mi otevřít se Duchu svatému, aby se ve mně mohl modlit. Prosím Tě, Duchu svatý, přijď! Otvírám Ti své srdce. 9. den: Dary pro službu v církvi Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. (1 Kor 12, 4-11) Duch svatý nám dává zvláštní dary, kterými nás uschopňuje k něčemu, co nás přesahuje, co je nad naše lidské schopnosti. Tyto dary nemají za cíl naše posvěcení, jsou to dary pro službu ve společenství. Existuje mnoho těchto duchovních darů, kterými nás Duch svatý zahrnuje, aby stále oživoval svoji církev. Duch svatý tyto dary dává každému tak, jak chce. Tyto dary nejsou znamením svatosti nositele, ale svatosti Boží. Bůh je může udělit i hříšníkovi, který o ně prosí, a skrze něho pak konat svoje znamení. V tom je vidět Boží velikost a Boží zájem o spásu každého člověka, poněvadž Bůh tyto dary dává kvůli druhým, kvůli růstu církve, kvůli spáse světa. Dary Ducha svatého hrají důležitou roli v duchovním budování církevní obce, v rozvoji společenství, a je třeba jim dát v našem životě to místo, které jim patří. Předpokladem pro přijetí darů a pro jejich správné užívání je pravidelný duchovní život ve společenství, oddanost Kristu, vzájemná jednota a opravdová láska. V církvi potřebujeme jeden druhého s jeho zvláštním obdarováním a službou. Církev potřebuje nás, lidi ochotné sloužit Bohu a druhým lidem, ale ochotné ne z vlastní síly a podle svých představ, ale z obdarování a pod vedením Ducha svatého. Chválím Tě, Pane, za dary, které jsi dal lidem, za církev, kterou obdarováváš a ve které smím žít a v ní sloužit. Děkuji Ti za obdarování druhých a také za dary, které jsi dal mně. Odpusť, prosím, moji nevděčnost vůči Tobě, odpusť mi také to, že jsem nechtěl některé dary přijmout a že jsem nepřijímal obdarování lidí kolem sebe. Prosím také o to, abych byl ochotný sloužit v církvi v moci a síle Ducha svatého. Prosím Tě o dary Ducha svatého, které k této službě potřebuji. jáhen Zdeněk Poznámka: Texty k rozjímání jsou v upravené podobě vzaty převážně z knížky Vojtěcha Kodeta „Svatodušní novéna“ (KNA 2000).
Noví ministranti
V neděli 15.4.2018 při mši svaté v10hodin byli do řad našich ministrantů slavnostně přijati tři nováčci. Fotografie:
Křížová cesta na Ostříž - fotografie
Fotografie zobrazíte kliknutím zde:
Zimní víkendovka 2.- 4.2.2018
Fotky ze zimní víkendovky, která se konala v Zátoru najdete ZDE
Diecézní setkání mládeže 2018
Více informací ZDE
Poděkování
Děkujeme dětem a jejich rodičům za hojnou účast na rorátních mších svatých a přejeme jim,aby prožívali Ježíšův příchod a jeho narození v duchovní radosti. Z celého srdce děkujeme také všem, kteří se zapojili do farní akce "Pomáhejme nejen modlitbou,ale taky skutkem". Potraviny, které jste darovali Domu svaté Eufrasie, byly dobře využity. Bůh ať odmění štědrost vašeho srdce.
Rozhovor s o.Václavem na rádiu Proglas
Rozhovor s o.Václavem o našem kostele a naší farnosti na rádiu Proglas si můžete poslechnout ZDE
Podzimní víkendovka 2017
26.-29.10.2017 pořádala naše farnost Podzimní víkendovku pro děti která se konala ve vesničce Pohoř, kousek od Oder Fotografie si můžete prohlédnout ZDE
Svatohubertská mše na TV Hlučínsko
Svatohubertskou mši v našem kostele natáčela také TV Hlučínsko
Putování po kapličkách 2017
Letošní Putování po kapličkách, zachyceno objektivem Tomáše Kudeljnjaka si můžete prohlédnout kliknutím ZDE
Fotky z příměstského tábora
Fotografie z příměstského tábora, který se konal koncem srpna na naší faře,si můžete prohlédnout kliknutím ZDE
Soustředění ministrantů
Soustředění ministrantů 25.-26.8.2017 v Hrabyni Fotky si můžete prohlédnout ZDE
FARNÍ VÝŠLAP
Fotky z farního výšlapu ZDE
Sv.František na titulní stránce Moravskoslezského deníku
Článek z Moravskoslezského deníku si můžete přečíst kliknutím ZDE
Farní tábor 2017
Plavba Jitřního pouníka fotografie ZDE
1.sv.přijímání 2017
Fotky z letošního 1.sv.přijímání si můžete prohlédnout nebo stáhnout ZDE Foto: Petr Blejchař
Sportovní den na ukončení školního roku-fotografie
Velké DÍKY za veškerou přípravu a organizaci tohoto krásného odpoledne patří rodinám Šoltysové, Kajzarové a Schneiderové! Fotografie ZDE
Jarní víkendovka pro děti- fotky
Fotky si můžete prohlédnout kliknutím ZDE
Koncert schol na TV Hlučínsko
Koncert schol natáčela také TV Hlučínsko
Setkání s kněžími naší farnosti - fotky
Fotografie zobrazíte kliknutím ZDE Fotografie pana Zdeňka Poruby si můžete prohlédnout ZDE
MÁJOVÁ FARNÍ POUŤ
U příležitosti 110. výročí posvěcení kostela všechny srdečně zveme na farní pouť do Hrabyně!
SETKÁNÍ S KNĚŽÍMI
SETKÁNÍ S KNĚŽÍMI V rámci oslav 110. výročí posvěcení ludgeřovického kostela všechny srdečně zveme na slavnostní mši svatou a setkání s kněžími, kteří působili v naší farnosti. Po společně sloužené mši svaté bude na hřbitově následovat modlitba za zemřelé kněze. Nakonec se přesuneme na farní dvůr, kde bude připraveno občerstvení a posezení s kněžími, kteří přijali pozvání. Prosíme, udělejte si čas a přijďte na mši svatou i na následné setkání na farním dvoře! Bude to jedinečná příležitost k rozhovoru a vzpomínání na společně prožitý čas v naší farnosti.
Postní doba 2017
Nové texty zde. Čtvrtek po 2. neděli postní Evangelium – Lk 16,19-31 Ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně; nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a (ještě k tomu) přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: `Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' Abrahám však odpověděl: `Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' (Boháč) řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' Abrahám odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: `Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' Odpověděl mu: `Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“ Když na ulici procházíme kolem žebráka, tak se nás při první setkání možná zmocní úzkost a snad i starost či soucit. Časem si na to zvykneme a najednou si uvědomíme, že si takových lidí sotva kdy všimneme. A tehdy se pro nás chudobní stanou podobnými Lazarovi. Boháč z dnešního úryvku nešel do pekla proto, že byl bohatý, či proto, že si užíval život. Bylo to proto, že si Lazara vůbec nevšímal. Boháč byl středem vlastního světa. Až v pekle si uvědomil, že měl své dary a prostředky používat pro dobro těch, kteří jeho pomoc potřebovali. Až v pekle dochází k poznání, že nyní je již pozdě s tím cokoliv udělat. Díky Bohu, že pro nás ještě není pozdě. Při posledním soudu mnoho z toho, čemu jsme věnovali přehršel času, nebude vůbec důležité. Můžeme si být jistí, že se nás Bůh zeptá na to, jak jsme své prostředky využívali. V tomto podobenství k nám Ježíš hovoří, že když používáme poklady tohoto světa jen ve svůj prospěch, bez soucitu k dnešním Lazarům, riskujeme, že skončíme ve stejných mukách jako ten boháč. A k nápravě již bude pozdě. Využijme proto svůj čas a možnosti nyní. Milujme své bližní jako sebe sama. Snažme se dnes věnovat svou pozornost tomu, koho si obvykle nevšímáme a mějme na zřeteli, že když se naučíme využívat své dary pro Lazary při našich dveřích, lepé poznáme Boží lásku k nám. Středa po 2. neděli postní Evangelium – Mt 20,17-28 Odsoudí ho k smrti. Slova svatého evangelia podle Matouše. Když se Ježíš vydal na cestu do Jeruzaléma, vzal si stranou dvanáct učedníků a na cestě jim řekl: „Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Tu k němu přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ V postních čteních často potkáváme Ježíše, který překvapivě říká svá poselství pouze některým. Svým vyvoleným, nejmilejším. Dnes si vzal stranou svých dvanáct učedníků – mimo zástup, a sdílí se pouze s nimi. Každý člověk potřebuje v životě jedinečné lidi, kteří ho mají tak rádi, že pro ně není jen obyčejnou hvězdou na nebi, která pokud zhasne, nic se neděje, vždyť těch hvězd je tam mnoho, ale je celou oblohou. Máme svého životního partnera, své milované dítě, svou lásku, svého nejlepšího přítele, svou nejlepší přítelkyni… a zůstáváme jim věrní, i kdyby nás zranili. Neboť člověk potřebuje důvěrnost, někoho s kým něco sdílí, co s jiným nesdílí. Dokonce i Ježíš pociťuje tuto potřebu, také On potřebuje důvěrné a věrné vztahy. Je pro nás někdo takto důležitý? Máme jej skutečně rádi? Máme důvěrné přátele, lásku, Boha, se kterými se dokážeme sdílet? A ve chvílích důvěrného sdílení, dokážeme skutečně naslouchat, nebo jsme jako ti rozmrzelí učedníci s potřebou dosáhnout vyššího vlastního prospěchu? Velikost v Božím království spočívá v sebedarování, ne v hledání vlastní velikosti… Úterý po 2. neděli postní Evangelium - Mt 23, 1-12 Mluví, ale nejednají. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají `mistře'. Vy však si nedávejte říkat `mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Úspěšný sportovec zdraví stadion s rozpaženýma rukama a dav hlučně jásá. Politikům, celebritám i velmi vlivným lidem projevujeme podobné pocty. Lid jim dychtivě naslouchá a zajímá se o vše, co se jich týká. Podobně tomu bylo i v době Ježíšově. V dnešním evangeliu Ježíš poukazuje na to, jak tamní náboženští vůdci mívají v oblibě výsady svého povolání: "Mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají mistře“. Ale Ježíš obrátil tento model vůdcovství naruby. Poté, co popsal farizeje, kteří se honosili svým vznešeným stavem a mocí, nám překládá nový příklad: " Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. " Pán a vůdce má být pokorný služebník. Stejně jako samotný Ježíš, jenž tuto myšlenku každodenně uskutečňoval. Rádi pomáháme druhým, i když nás za to nikdo nepochválí? Jsme spokojení i tehdy, když si nikdo nevšimne našeho dobrého skutku? Žijeme svou vírou i skutky, nebo naše víra zůstává jen ve slovech? Jakkoliv nepohodlný může být takový vnitřní dialog, pomůže nám odhalit naše postoje a chování, které Ježíš v nás chce změnit, aby naše srdce bylo svobodné a abychom mu mohli ještě lepé sloužit. Když se občas začneme chovat tak, jako bychom úspěchu dosahovali svou vlastní silou bez Boží milosti, nebo když si začneme myslet, že díky svým schopnostem jsme lepší než jiní, potom bychom si měli připomenout Pavlovo napomenutí: “Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?” (1 Kor 4, 7). Pondělí po 2. neděli postní Evangelium– Lk 6,36-38 Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“ Jedna žena vyráběla máslo a čas od času jej šla prodat do města na trh. Jednou k ní přišel pán, který zase prodával cukr. Žena cukr právě potřebovala, takže mu prodala máslo a koupila od něj cukr. O chvíli později se k ní pán vrací a již zdálky rozzlobeně křičí: „Zlodějko, okradla jste mě! To máslo má jen 800 gramů!“ Zena mu s úsměvem odpověděla: „Navážila jsem jej přesně dle toho kila cukru, které jste mi prodal vy.“ Co by nastalo, kdyby mé chování Bůh vzal jako normu toho, jak se On bude chovat ke mně? Kdyby mě samotného vzal jako metr, podle kterého by měřil svůj úsudek vůči mě? Slovy dnešního evangelia: „Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“ Když uvěříme, že je to pravda, nemusíme se bát být štědří. Boží banka je nade všechny pozemské účty, je o tolik bohatší a štědřejší. Disponuje daleko většímu nástroji než všechny mé prostředky. Když já budu štědrý, tak On bude měřit dle mého metru a za chvíli nebudu ani vědět, co si mám s tolika požehnáním počít. Zůstává nám tak již jen jediné. Uvěřit, že je tomu opravdu tak a začít se podle toho i chovat. 2. neděle postní Evangelium– Mt 17,1-9 Ježíšova tvář zazářila jako slunce. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“ Jedna dívka se věnovala sportu a měla velké naděje na dobré výsledky. Oblíbená u kolegyň, vždy plná radosti a optimismu. Zpráva o vstupu za brány klášterní klausury byla šokem pro všechny, kdo ji znali. Jeden po druhém se ptali: Co se jí stalo? Když se otázky dostaly až k ní, odpovídala s úsměvem: Rozhodla jsem se pro spirituální horolezectví. Musím zdolat několik zajímavých vrcholů: horu Sinaj, horu Tábor, Olivovou horu a Golgotu. Přirovnání je velmi přesné. Musíte být dobrým duchovním alpinistou, pokud se rozhodnete stoupat ve směru těchto vrcholů. I my dnes slyšíme hlas – vyjdi a pojď. Jsme patrně lidmi, kteří přemýšlí o životě. Díváme se kolem sebe a ptáme se, proč se kolem nás všechno stále chvěje, proč se bortí lidská naděje, představy, naše přání? Lidé by chtěli žít na této zemi klidně, radovat se ze života, cítit se alespoň trochu šťastně. Ale stále se objevují jen problémy a mnohdy také životní tragédie. My křesťané víme, že je to důsledek lidských hříchů. Zla, které člověk působí. Je zde však ještě jedna pravda, kterou jsme slyšeli v dnešním Božím slově. Ta pravda zní, že zde na zemi není náš pravý domov. Jak napsal apoštol Pavel, my máme svou vlast v nebi. Tam je náš pravý domov, tam v nebesích. V dnešním prvním čtení byl Abrahám, praotec víry, vyzván Bohem: „Vyjdi konečně ze své země, z otcovského domu.“ A Bůh ho vede do nové země, do nové vlasti. Cestou svízelnou, plnou různých rozhodnutí a nakonec, ve věku sta let, dostává zaslíbeného syna Následně je podroben poslední zkoušce víry. Hospodin říká Abrahámovi: Máš jen jednoho syna, Izáka, ale já nechci mnoho. I ten mi postačí. Obětuj mi ho. Otec, který ztratí milovaného syna, těžko už ztratí více. Je to nepopsatelná bolest. A zde si uvědomujeme, že Abrahám byl prvním známým nositelem kříže. Představujme si dále, co se dělo. Abrahám, stařec jde, klopýtá cestou k vrcholu, ubývají nejen síly - v každé stopě zanechává kus naděje. Kolem něho hopsá synek plný života a nemá tušení, neví nic. Pomáhá tatínkovi, jak jen může, aby otec naplnil přání Boží. Otec nese v sobě tu bolest, nemohl nikomu nic říci, ani matce Sáře, ani synovi. Oběť táhne obětníka na obětiště. Tvrdý obraz Boha, který dává nemohoucímu starci sílu, aby se vydrápal do strmého kopce a tam zmařil svou naději. Jenomže až tam, v poslední sekundě života chlapce se ta naděje naplnila. Bůh zadržel ruku s nožem, aby Abrahám nezabil. Proč, proč tak krutě? Mnoho lidí prožívalo podobný děj ve svém životě. Kdy i oni museli odevzdat své děti, své blízké, svoji lidskou i pozemskou naději. Zadívejme se ještě dál, do evangelia, na jinou horu, horu Tábor. Ježíš vzal sebou jen tři rybáře, Petra, Jakuba a Jana. Musel to pro ně být šok, když viděli slávu Pána Ježíše. Bylo jim řečeno, že o tom nesmí mluvit, až po jeho smrti a vzkříšení. Dle připomínky papeže Lva Velikého, víme, že zde při Proměnění šlo především o to, aby se srdce učedníků nepohoršilo nad křížem, aby ponížení dobrovolného utrpení neotřáslo vírou těch, kterým byla zjevena skrytá důstojnost a budoucí sláva. Oni za krátko budou vidět Mistra v šeru getsemanské zahrady v potu krve, a jak umírá nejstrašnější smrtí na kříži. Ten horský prožitek jim má pomoci, aby vydrželi to zklamání i bolest. Zatím o tom nevědí. Tím vším musí projít Ježíš, i apoštolově, a pak mnozí další. Ale není cílem utrpení a smrt. To je pouze cesta pozemská a na ní jsou všechny ty kříže a trápení. Všechno je i proto, abychom se zde nezabydleli, ale mysleli na svůj pravý domov. Ve světle a ve slávě. Právě o tom mluvil Pán Ježíš, když řekl o velebnosti svého příchodu: „Tehdy budou spravedliví v království mého Otce zářit jako slunce. “ A svědčí o tom i sv. apoštol Pavel, když říká: „Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.“ Takže cílem našeho života je pravý domov ve slávě, v radosti a dokonalém naplnění. Ale k němu musíme vyjít z této země, z tohoto domova, z tohoto života. Je třeba vystoupit na horu Tábor a mluvit s Otcem. Sobota po 1. neděli postní Evangelium– Mt 5,43-48 Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Naše zloba, nenávist, zatvrzelost, neústupnost, neodpuštení a Jeho slova o naší dokonalosti: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Je to vůbec možné? Lze dosáhnout, abychom byli ve všem dokonalí, bezchybní, bezúhonní a perfektní? Nežádá po nás Ježíš nemožné? Bůh od nás nežádá nikdy nemožné. Ježíšova slova o tom, že máme být dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec, jsou řečena v určitém kontextu - v kontextu lásky. Všechny naše lidské vlastnosti a rysy jsou omezeny určitými hranicemi a nemůžeme tak dosáhnout Boží úrovně. Jen jedno je neomezené – láska. Láska je neomezená a paradoxně je v našich lidských silách milovat tak dokonale jako Bůh. Jen v té jedné věci se můžeme srovnávat s Bohem a být tak dokonalí jako On. K tomu nás volá Ježíš. Dosáhněme dokonalosti Boží úrovně. Milujme tak, jako miluje On. Pátek po 1. neděli postní Evangelium– Mt 5,20-26 Jdi se napřed smířit se svým bratrem. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.“ Ježíš, když mluví o oběti a smíření, uvádí příklad člověka, který chce přinést Bohu oběť a přitom není smířený se svým bratrem či sestrou… s lidmi. I kdyby přinesl svůj dar až k oltáři, má ho tam nechat, vrátit se, nejprve se smířit se svým bratrem a až potom obětovat svůj dar. Bližní jsou pro nás cestou k Bohu a dveřmi, které k němu dávají přístup. Když se snažíme přicházet k Bohu a chytáme za kliku u Jeho dveří, bereme svou víru vážně? Přicházíme se srdcem milosrdným a odpouštějícím? Den co den opakujeme slova modlitby Páně: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům...“. Jaká je skutečná realita našeho života, realita našich vztahů? Neexistuje zkratka, která nás vede k Bohu a přitom vynechá člověka. Čtvrtek po 1. neděli postní Evangelium– Mt 7,7-12 Každý, kdo prosí, dostává. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Vždyť kdo je mezi vámi takový, že dá vlastnímu synovi kámen, když ho poprosí o chléb? Nebo když poprosí o rybu, že mu dá hada? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci.“ Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. S důvěrou a otevřeným srdcem přistupujme k našemu Otci, neboť On chce vstoupit do našeho srdce, aby s námi mohl důvěrně komunikovat a chce jít podstatně dále než jen slyšet naše prosby. Chce nás ujišťovat o své lásce, chce nás učit jak sloužit lidem kolem nás a chce nám otevřít dveře svého zjevení. S odvahou malého dítěte můžeme přicházet k Bohu jako k otci. Můžeme k němu přicházet beze strachu. Nemusíme se bát zaklepat na Jeho dveře. Můžeme klepat s důvěrou, že za nimi je někdo, kdo nás miluje a očekává bez ohledu na náš stav. Otcova láska je ohromující a věřme, že se raduje i z našeho nejmenšího kroku k němu. Středa po 1. neděli postní Evangelium– Lk 11,29-32 Nebude dáno jiné znamení tomuto pokolení než znamení Jonášovo. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“ Tak jako byl Jonáš znamením po Ninivany, tak je Ježíš známením pro nás. A tak jako Bůh poslal Jonáše se svým poselstvím, tak Ježíš posílá nás, abychom nesli jeho poselství ke všem lidem. Chce, abychom ve slovech i v každodenním životě byli znamením, že Pán je „Bohem laskavým“ a milosrdným, shovívavým a velmi milostivým. Jonáš váhal být Božím poslem a stejně tak i my můžeme váhat. Možná se bojíme otevřít ústa anebo se necítíme schopni být Božími posly. Ve skutečnosti však můžeme být ve svém poselství mnohem účinnější než Jonáš. Proč? My jsme dostali mnohem víc. Bůh nám již poslal svého Syna. Už jsme mnohokrát vyslechli z jeho evangelia výzvu k pokání, a přece se nehýbeme. Neměníme. Nečekejme už na jiná znamení a jinou výzvu k záchraně. Obětujme svůj život pro Něj. Rádi bychom změnili svět a snad i sebe, a tak vyhledáváme věštce, modly, filozofy, lékaře, sociology a další „nápravné“ systémy. Přitom zde je někdo víc než Jonáš. Je tu Ježíš se svým slovem a svátostnou silou. On, jenž nám nabízí záchranu pro věčný život. Úterý po 1. neděli postní Evangelium– Mt 6,7-15 Vy se modlete takto. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.“ Při modlitbě, zvláště když ho o něco prosíme, nemusíme používat hodně slov, protože Bůh se do nás tak silně vcítil, že zná každý záchvěv našeho srdce. Jeho vševědoucnost je vždy spojena s empatií - spoluprožíváním všeho, co námi hýbe. Podobně, když k nám někdo přichází s prosbou, nevnímejme jenom to, co máme udělat, nebo jestli dotyčného odmítnout. Zkusme se co nejvíce do něj vcítit a rozeznat, co prožívá a co by mu skutečně mohlo pomoct. Pokud nás v něčem Bůh nevyslyší, má pro nás připravenou neporovnatelně lepší variantu. Ježíš v evangeliu říká učedníkům: Když se modlíte, nemluvte mnoho jako pohané. Myslí si totiž, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Ježíš těmito větami nezavrhuje modlitební formuláře, ani se nastaví proti opakovaným prosbám, neodsuzuje ani dlouhou modlitbu; víme, že v modlitbě trávil celou noc (Lk 6,12). On zavrhuje jen takovou, která nesouvisí s naším nitrem, s naší myslí a srdcem. Nikdy nedávej do pohybu ústa, pokud jsi nerozhýbal srdce. Toto je návod na opravdovou modlitbu. Srdce má jít vždy napřed, až za ním ústa. Každý způsob modlitby, který vede ke sjednocení s Bohem je dobrý. Chtít se dobře modlit, to samotné je už modlitbou. Najděme si čas na modlitbu, a na rozhovor s Bohem. Pondělí po 1. neděli postní Evangelium– Mt 25,31-46 Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ Máme otevřené srdce pro každého člověka? Dokážeme být pozorní a vnímaví, abychom zaslechli nebo zpozorovali volání těch, kteří potřebují naší pomoc. Kolem nás je mnoho bratří a sester, kteří jsou v nouzi a čekají na náš skutek milosrdné lásky. Ježíš nám dnes v evangeliu říká, že i ten nejmenší skutek, který vykonáme, nezůstane bez odměny. Vždyť cokoliv uděláme pro toho nejposlednějšího, vykonáme pro Ježíše. A jestliže On - Bůh a Pán se pro nás stává darem, staňme se i my darem pro druhého člověka. Naučme se mít v postním období otevřené srdce pro potřeby našich bližních. 1. neděle postní Evangelium– Mt 4,1-11 Ježíš se čtyřicet dní postí a je pokoušen. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'„ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: `Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.'„ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: `Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'„ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: `Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'„ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu. Kdybych přinesl past na myši a zeptal se vás, co to je, tak byste řekli, že to je past na myši. Jak to víte? Víte to proto, že nejste myš. Myš to neví. Myš, když uvidí past na myši, tak si řekne: „Výborně, někdo mi nachystal dobré jídlo.“ V Bibli se ale dokonce píše o pastech na člověka. Je to ďábel, který chystá na člověka všelijaké pasti a chce ho chytit. V žalmu 91 se píše o ptáčníkovi, který chytá ptáčky. Tím ptáčníkem je ďábel a ptáčkem je člověk. Proč se o ďáblovi nemluví například jako o někom, kdo chytá myši? Protože pták je symbolem svobody. Letí nahoru, dolů, kam chce…Bůh chce, abychom byli svobodní a volní. Ale pokud je pták chycen, jeho svoboda je pryč. Naštěstí žalm také říká, že Bůh nás vysvobodí z ptáčníkovy léčky. Víte, každá past má dvojí charakteristiku - jednak vypadá jako něco jiného a potom je vždy silnější než stvoření, kterému je určena. Medvěd potřebuje větší a silnější past než myš. Ďábel tedy pracuje tím způsobem, aby past vypadala jako něco jiného, především jako něco neškodného a potom je past silnější než my. To je východisko jeho působení. Dnes bych se chtěl zmínit o jednom způsobu jeho působení, který patří k těm nejčastějším. Můžeme říkat této pasti past postupného přijetí. Jak tato past funguje, nám může nastínit vyprávění o indiánech. Když připluli Evropané k břehům Ameriky a postupně poznávali život indiánů, tak se od nich také ledacos naučili. Naučili se také od indiánů chytat kachny. Kachna je malá, šikovná a také dost opatrná. Indiáni používali samozřejmě luky a šípy, ale měli ještě jeden velice účinný způsob. Byl to doslova a do písmene lov beze zbraní. Indiáni si vyhlédli kachny na řece. Kachny si klidně plavaly, baštily hmyz a jinou potravu. Indiáni vzali dýni a z určité vzdálenosti ji poslaly po vodě, aby plavala přímo mezi ně. Když dýně připlula mezi kachny, ty okamžitě vzlétly vzhůru. Pak se dívaly ze vzduchu, a když viděly, že dýně plave dál po řece, a že se nic neděje, tak se vrátily zpět. Indiáni vzali další dýni a opět ji poslali po proudu mezi kachny. Tentokrát už kachny nevzlétly, ale pouze poodlétly o kousek dál a zpátky se vrátily o hodně dřív než v prvním případě. Potom indiáni vzali třetí dýni a udělali totéž. Tentokrát kachny už vůbec nevzlétly, pouze uhnuly na jednu stranu. Když připlula čtvrtá dýně, kachny se už ani nepodívaly. Věděly, že jim dýně nemůže uškodit. Potom to ale přišlo – jeden indián vzal dýni, tu dýni vydlabal a nasadil si ji na hlavu. Potom vstoupil do řeky a plaval ke kachnám. Kachny si už dýně vůbec nevšímaly. Indián připlul mezi kachny, pod vodou jich několik chytil za nožičky a už je měl. Co chytilo tyto kachny? Postupné přijetí něčeho, co pro ně bylo nebezpečné. To je taktika, kterou ďábel používá velmi často. Člověk se stává závislým v různých oblastech života, protože postupně přijímá něco, co není dobré, co je škodlivé a nebezpečné. Jaký kontrast! V prvním čtení vidíme Adama s Evou obklopené nádherou rajské zahrady, v níž podlehli pokušení hada. V evangeliu zase vidíme Ježíše na poušti, jak se postí, ale svodům pokušitele odolává. Tento kontrast je ještě větší, pokud si uvědomíme, jak byl pokoušen Ježíš a jak byli pokoušeni Adam a Eva. Adam s Evou snědli zakázané ovoce, zatímco Ježíš se rozhodl neproměnit kameny v chleby. Had přesvědčil naše první rodiče, že Bůh s nimi nezachází poctivě; Ježíš však důvěřoval Bohu a odmítl zkoušet Jeho věrnost. Adam a Eva, podvedeni příslibem moci a postavení, spáchali hřích, ale Ježíš se rozhodl pokorně se podřídit Otci. Ježíš dokázal obdivuhodně odporovat tam, kde Adam s Evou selhali. Ďábel velmi rád diskutuje. Je velmi inteligentní a šikovný. Umí nás oklamat, a my to ani nezpozorujeme. Ježíš s ním nevyjednával, rázně mu řekl pravdu a poslal ho pryč. To je vlastně správný postoj při pokušení. Nevyjednávat, nepopouštět – vždyť toto bych ještě mohl, toto není až tak špatné; dnes si chci ještě užít, zítra si už dám pozor… Jestliže se člověk pustí do řeči a relativizování se zlým duchem, obyčejně to neskončí dobře. Máme první postní neděli, jsme na začátku půstu. Ať je to čas, ve kterém budeme ráznější vůči pokušení, v němž nebudeme s ďáblem vyjednávat. Od pokušení se raději chraňme, utíkejme před situacemi, kde bychom se mohli dostat do pokušení. A začne-li nás ďábel pokoušet, nevyjednávejme. Vždyť půst je i o sebezapření, o tom, že se rozhodneme pro to, co je sice méně příjemné, co nás stojí více sil, ale posune nás to k Bohu zase o něco blíž. Amen. Sobota po Popeleční středě Evangelium– Lk 5,27-32 Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš uviděl jednoho celníka – jmenoval se Lévi – jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ (Lévi) nechal všeho, vstal a šel za ním. Ve svém domě pak mu vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali a řekli jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní! Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky.“ Ježíš povolává celníka Léviho a pak v jeho domě sedí společně s ostatními celníky a hříšníky. Na otázku farizejů: „Proč?“ odpovídá, neboť „lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“. Ježíš umí překvapit ty, kterým se zdá, že jsou spravedliví a nechybí jim mnoho k dokonalosti. Ježíš překvapuje také nás. Díky nezaslouženému daru víry, si často dokážeme myslet, že jsme lepší než ostatní lidé a že ne my potřebujeme Boha, ale On nás. Dokážeme si na Ježíšovo volání „Pojď za mnou!" upřímně uvědomit, že mnohokrát nejsme schopni tak jako Lévi všeho nechat, vstát a jít za Ním? Kolik věcí nás spoutává v naší každodenní jednotvárnosti. Někdy se chováme tak, že to vypadá, jakoby nás víra v Něho omezovala a kráčení v Ježíšových stopách nás připravuje o radost a štěstí. Víme, že to není správný názor, víme, že se musíme odvrátit od nesprávného chápaní Ježíšových slov. Uznat svou slabost, hříšnost, nehodnost a obrátit se - to je nejkratší a nejjistější cesta k přátelství s Bohem. Je třeba se držet Ježíšovy ruky a jít s Ním cestou svého života. Pátek po Popeleční středě Evangelium– Mt 9,14-15 Až jim ženicha vezmou, potom se budou postit. Slova svatého evangelia podle Matouše. K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: „Proč se my a farizeové postíme – ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit.“ Člověk, který přijde na svatbu, aby se na ní postil, je divný. Stejně tak se nemohou postit ani Ježíšovi učedníci. Našli toho, kterého hledali, jejich život se proměnil na oslavu. Naopak, Janovi učedníci a farizeové se postili celé století, protože jim to přikazoval Zákon, a přece svého ženicha nenašli. Postit se během oslavy je divné, ale mít radost i během půstu není nemožné (Mt 6, 16). Čtvrtek po Popeleční středě Evangelium– Lk 9,22-25 Kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho. Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho. Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale sám sebe zahubí nebo si uškodí?“ Jeden člověk si stěžoval Bohu na to, jak je ten jeho kříž těžký. Bůh ho proto zavedl do místnosti, kde bylo mnoho dalších křížů větších i menších, kratších i delších, lehčích i těžších, aby si vybral. Člověk svůj kříž opřel do kouta a začal vybírat. Jeden byl příliš dlouhý, druhý zase měl krátké břevno, třetí se špatně držel, další ani neuzvedl… Vybíral dlouho, až konečně v koutě narazil na jeden, který byl ve všem akorát, a ten že si vezme. A Bůh mu říká: „Ale vždyť je to ten tvůj.“ Není cesty k životu a do slávy Božího království bez kříže oběti, lásky, trpělivosti, milosrdenství, spravedlnosti, chudoby… Děkujme Pánu, že ty kříže, které nám On dává, jsou nám přesně na míru. Využijme tak i dnešní den k obnově a upevnění svého rozhodnutí jít v životě cestou za Pánem, a prosme o Jeho pomoc, aby nám nikdy při nesení našich křížů nechyběla. Popeleční středa - 1. března 2017 Evangelium– Mt 6,1-6.16-18 Tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. Dnes vstupujeme do období Velkého půstu, v němž následujeme Ježíše v jeho čtyřicetidenním pokání. Jak využijeme tento čas půstu? Bude v něm více modlitby? Více sebezapření? Více upřímnosti vůči Bohu? Více lásky v nás? To závisí i od nás. Popeleční středa je velkým voláním a darem nabízené milosti. Máme jej přijmout s mimořádnou otevřeností srdce. Sebezápor, ovládání, zápas o převahu duše nad tělem - to vše je mocná zbraň pro práci na sobě. Ježíš v evangeliu hovoří o pokrytectví v postu, modlitbě a při prokazování dobrodiní. Ano, pokrytectví může znehodnotit i tak ušlechtilý duchovní program, jaký nabízí postní doba. Ježíš nás varuje, abychom nic nedělali vnějškově, povrchně, tak, aby to viděli ti druzí. Zdůrazňuje vnitřní skrytost našich myšlenek a skutků. Nestavět na tom, jak nás vidí lidé, ale jak nás vidí Bůh. Nemá jít o snahu motivovanou vlastním zájmem či strachem, ale láskou k Bohu, která nás burcuje, inspiruje a vede, aby náš život byl pro Něho darem. Láska je vždy tou nejsilnější motivací naší proměny a růstu. Jen láska dokáže i to, co je jinak nemožné. Netvařme se vážně a utrápeně, ale objevujme radost a světlo skutečné vnitřní svobody a Boží blízkosti. Začínáme půst a dáváme se na cestu za Kristem. Kdybychom měli před očima jenom svou vlastní slabost, mohli bychom být smutní. Ale my se máme dívat především na Krista. Na jeho příklad, na jeho dílo a to vede k radosti. Vydáváme se dnes na cestu k letošním Velikonocům. Bůh nám dává možnost prožívat je znova. Vydejme se na cestu s vděčností k Ježíši za všechno, co pro nás vykonal, s touhou, abychom na tom měli plnější účast, s nadějí, že se i na nás se má jednou ukázat Ježíšova sláva. A proto slyšme teď jeho hlas, který se na nás obrací: Čiňte pokání a věřte evangeliu. + jáhen Zdeněkhttp://www.farnostoz.cz/#pust
