Příběh 4. neděle adventní

Děti provází adventem oslík. Jméno Ušan mu vylosovaly první neděli adventní. Osel je jako průvodce dobou adventní výborné zvíře. Je pracovitý a houževnatý. Tvrdí se o něm, že je tvrdohlavý, protože se zastaví a nechce jít dál. To se ale stává, když je přetížený, unese náklad do 50kg. Nebo když se bojí. S vlídností chovatele se ale nechá provézt i místem, kterého se bojí. Je to tvor společenský, proto se doporučuje chovat alespoň dva osly nebo třeba s ovcemi. Zkušení majitelé také vědí, že se nemá překrmovat, protože pak tloustne a není zdráv. 

Tyto vlastnosti jsou dobré i pro člověka. Za trpělivým plněním našich povinností je Boží požehnání. Ďábel to ví, proto nás naplňuje leností, mrzutostí, neochotou… Ani lidé se nemají vzdát, když přijdou obtíže, ale nechat se s důvěrou provést svým Pánem. Máme také žít ne sami pro sebe, ale ve společenství. Můžeme někoho navštívit, v lavici v kostele se pozdravit, usmát nebo se jedni za druhé modlit. A střídmost ve všem se doporučuje nejen v době adventní. 

Proč byl u jesliček oslík s volkem 

Zatímco Josef s Marií putovali do Betléma, jeden z andělů svolal všechna zvířata, aby mezi nimi vybral ta nejvhodnější, která budou v chlévě pomáhat Svaté rodině.

Jako první se samozřejmě hlásil lev: „Jen se postavím ke vchodu a každého, kdo by se chtěl Ježíškovi přiblížit, roztrhám!“

„Jsi příliš hrubý,“ odmítl ho anděl.

Andělovi se k nohám hned začala lísat liška.  Vychytrale ho s nevinným pohledem přesvědčovala: „Nejvhodnější jsem přece já. Každého rána pro Božího syna ukradnu nejlepší med a mléko. A Marie s Josefem se se mnou taky budou mít dobře. Každý den jim přinesu mlaďoučkou slepici.“

„Ty jsi příliš nepoctivá,“ namítl anděl.

Po těch slovech před andělem roztáhl svůj nádherný ocas páv. Zamával mu peřím duhových barev před očima a prohlásil: „Se mnou se i obyčejná stáj změní v královský palác, který by jim záviděl i Šalomoun!“

„Ty jsi zase moc pyšný,“ mínil anděl.

Zvířata předstupovala před anděla jednoho po druhém a vychvalovala své největší přednosti. Marně. Andělovi se nezamlouvalo ani jedno z nich.  Ale všiml si osla a vola. Pracovali na poli vesničana, který bydlel poblíž betlémské stáje. 

Anděl na ně zavolal. „A co můžete nabídnout vy?“

„Nic,“ odpověděl osel a sklopil skromně dlouhé uši. „My jsme se nenaučili ničemu – jenom pokoře a trpělivosti. Všechno ostatní nám přinese jenom rány holí.“

Vůl však nesměle namítl, aniž by vzhlédl od země: „Ale čas od času bychom mohli odhánět mouchy dlouhým ocasem.“

Konečně se anděl spokojeně usmál: „Právě vás jsem potřeboval!“ 

(Bruno Ferrero, Vánoční příběhy pro potěchu duše)

Krásný čtvrtý adventní týden