Historie
Ludgeřovice mají jméno od zakladatele, který se jmenoval Ludger a byl kolem roku 1280 dědičným fojtem v Hlubčicích.
Poprvé v listinách je jméno Ludgeřovice na pergamenové listině, která byla sepsána na hradě Landeku 28. 1. 1303 a která je uschována v archivu v Hlučíně. Na této listině jsou podepsáni dva synové onoho Ludgera: Sydilmann z Hlučína a Till ze Štěpánkovic a Konrád z Ludgeřovic, dědičný fojt města Hlučína. Petřkovice tehdy ještě nebyly a tak hrad Landek byl na území Ludgeřovic.
Hrad Landek byl ve 12. až 14. století sídlem pánů z Hlučína a hrad Landek s Hlučínem spojovala cesta, která se dodnes jmenuje „stará cesta“ a vede z dolu Ludgeřovic přes Vrablovec. Hrad byl kamenný, čtverhranný, ve čtyřech rozích byly věže, ze tří stran byly hluboké příkopy, ze čtvrté spadá vrch prudce k Odře. Příjezd byl od Koblova, směrem ke Koblovu byla brána hradu. Hrad byl na soutoku Ostravice s Odrou a tak byl na hranici tří zemí: vévodství Opavského, vévodství Těšínského a markrabství Moravského, proto jeho jméno Landek, což znamená „roh zemí“. Roku 1303 byl jeho majitelem Siegfried Barut, byla tam i hradní kaple a stálý kněz – řeholník řádu Sv. Ducha. Roku 1494 byl hrad rozbořen, protože v poslední době tam byl loupežný rytíř, který přepadával obchodnické povozy. Kamení z hradu brali na stavbu domů v Koblově. Nyní jsou ještě zachovány sklepy a příkopy.
Škola: První škola stála na místě, kde má nyní varhaník Maloň svůj dům. Byla dřevěná s jednou třídou a chodily do ní děti z Ludgeřovic, Markvartovic, Petřkovic a Koblova. Stála už v 17. století, začátkem 19. století byla budova tak chatrná, že se neučilo, až roku 1824 byla postavena nová škola – nynější stará škola u kostela (zbořena r. 1985). Také máme listinu z roku 1831, která svědčí, že v Ludgeřovicích uměl psát jen pan rechtor – učitel, i starosta a radní udělali místo podpisu 3 křížky – neuměli psát.
Dvůr byl v Ludgeřovicích tam, kde nyní stojí stará lípa u hřiště. Nový dvůr byl postaven na jiném místě, kde nyní je státní statek.
Kostel: První kostel byl dřevěný a stál tam, kde nyní stojí stará škola u kostela. Okolo kostela byl první hřbitov. Ten kostel stál už před 600 lety. Druhý kostel byl zděný a stál tam, kde je nyní kříž před nynějším kostelem. Byl postaven r. 1798. Nynější kostel je třetí, byl postaven v r. 1907, věž je 71m vysoká, je ve slohu gotickém.
Pověsti:
Křižácké procesí: Po třicetileté válce vypukl v Ludgeřovicích mor. Umíralo tolik lidí, že je z Koblova nestačili vozit na hřbitov do Ludgeřovic a chovali je v Koblově tam, kde dosud stojí kaple s velkým dubovým křížem. Majitel dvora z Ludgeřovic s ženou a dcerkou v kočáře odjížděli do Opavy, ale cestou rodiče zemřeli. Byli pohřbeni ve starém kostele v Ludgeřovicích. Lidé se sešli v hostinci u kostela, který patřil rychtáři, a usnesli se konat křižácké procesí na odvrácení moru. To procesí se konalo pak každoročně až do roku 1901 v pondělí velikonoční nebo svatodušní odpoledne. Rolníci ze 4 osad na vyšňořených koních, ozdobených pentlemi a fábory jeli od kostela do Koblova přes les, pak z Koblova do Petřkovic a zpět do Ludgeřovic, protože fojt vezl v čele kříž, říkali mu křižácké procesí. Pak rolničtí synci konali závody na koních. Zbytek je dodnes „honění krále“ ve Lhotce. Nazývá se honění krále, protože ten, kdo závod vyhraje, je „králem“ do příštího roku a volí si královnu.
Lámání na kole: V 18. století byl Simon Cichoň z Ludgeřovic za své zločiny odsouzen k lámání na kole. Stalo se to u nynější cihelny na hranici s Hlučínem, kde byl dříve obrázek na sloupku. Byl před lidmi uvázán na kole a kati dali ránu železem na ruku, druhou ruku, nohu, druhou nohu a pátou na prsa. Křičel: „Běda!“ a zemřel, lid trnul strachy a hrůzou.
Boží muka: Lidé vypravují, že u „Boží muky“ jsou pochováni Švédi. Švédi zde byli za třicetileté války dvakrát. Na kříži je rok 1866. v tom roce byla válka Pruska s Rakouskem, zde bylo plno pruského vojska, naproti u Slezské Ostravy plno rakouského vojska, lidé měli obavy, že se strhne velká bitva, ale nestalo se zde nic, bitvy se odehrály v Čechách, u Hradce králové, zde nepadla ani rána a za dva měsíce byl mír. Jen na choleru zemřelo hodně lidí, ale když nastaly mrazy, cholera přestala. Proto postavili „Boží muku“.
