Sobota po 1. neděli postní

Evangelium– Mt 5,43-48

Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete jen své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Naše zloba, nenávist, zatvrzelost, neústupnost, neodpuštení a Jeho slova o naší dokonalosti: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Je to vůbec možné? Lze dosáhnout, abychom byli ve všem dokonalí, bezchybní, bezúhonní a perfektní? Nežádá po nás Ježíš nemožné? Bůh od nás nežádá nikdy nemožné. Ježíšova slova o tom, že máme být dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec, jsou řečena v určitém kontextu - v kontextu lásky. Všechny naše lidské vlastnosti a rysy jsou omezeny určitými hranicemi a nemůžeme tak dosáhnout Boží úrovně. Jen jedno je neomezené – láska. Láska je neomezená a paradoxně je v našich lidských silách milovat tak dokonale jako Bůh. Jen v té jedné věci se můžeme srovnávat s Bohem a být tak dokonalí jako On. K tomu nás volá Ježíš. Dosáhněme dokonalosti Boží úrovně. Milujme tak, jako miluje On.


Pátek po 1. neděli postní

Evangelium– Mt 5,20-26

Jdi se napřed smířit se svým bratrem.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.“

Ježíš, když mluví o oběti a smíření, uvádí příklad člověka, který chce přinést Bohu oběť a přitom není smířený se svým bratrem či sestrou… s lidmi. I kdyby přinesl svůj dar až k oltáři, má ho tam nechat, vrátit se, nejprve se smířit se svým bratrem a až potom obětovat svůj dar. Bližní jsou pro nás cestou k Bohu a dveřmi, které k němu dávají přístup. Když se snažíme přicházet k Bohu a chytáme za kliku u Jeho dveří, bereme svou víru vážně? Přicházíme se srdcem milosrdným a odpouštějícím? Den co den opakujeme slova modlitby Páně: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům...“. Jaká je skutečná realita našeho života, realita našich vztahů? Neexistuje zkratka, která nás vede k Bohu a přitom vynechá člověka.


Čtvrtek po 1. neděli postní

Evangelium– Mt 7,7-12

Každý, kdo prosí, dostává.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Vždyť kdo je mezi vámi takový, že dá vlastnímu synovi kámen, když ho poprosí o chléb? Nebo když poprosí o rybu, že mu dá hada? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim, neboť v tom je celý Zákon i Proroci.“

Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí. S důvěrou a otevřeným srdcem přistupujme k našemu Otci, neboť On chce vstoupit do našeho srdce, aby s námi mohl důvěrně komunikovat a chce jít podstatně dále než jen slyšet naše prosby. Chce nás ujišťovat o své lásce, chce nás učit jak sloužit lidem kolem nás a chce nám otevřít dveře svého zjevení. S odvahou malého dítěte můžeme přicházet k Bohu jako k otci. Můžeme k němu přicházet beze strachu. Nemusíme se bát zaklepat na Jeho dveře. Můžeme klepat s důvěrou, že za nimi je někdo, kdo nás miluje a očekává bez ohledu na náš stav. Otcova láska je ohromující a věřme, že se raduje i z našeho nejmenšího kroku k němu.


Středa po 1. neděli postní

Evangelium– Lk 11,29-32

Nebude dáno jiné znamení tomuto pokolení než znamení Jonášovo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“

Tak jako byl Jonáš znamením po Ninivany, tak je Ježíš známením pro nás. A tak jako Bůh poslal Jonáše se svým poselstvím, tak Ježíš posílá nás, abychom nesli jeho poselství ke všem lidem. Chce, abychom ve slovech i v každodenním životě byli znamením, že Pán je „Bohem laskavým“ a milosrdným, shovívavým a velmi milostivým. Jonáš váhal být Božím poslem a stejně tak i my můžeme váhat. Možná se bojíme otevřít ústa anebo se necítíme schopni být Božími posly. Ve skutečnosti však můžeme být ve svém poselství mnohem účinnější než Jonáš. Proč? My jsme dostali mnohem víc. Bůh nám již poslal svého Syna. Už jsme mnohokrát vyslechli z jeho evangelia výzvu k pokání, a přece se nehýbeme. Neměníme. Nečekejme už na jiná znamení a jinou výzvu k záchraně. Obětujme svůj život pro Něj. Rádi bychom změnili svět a snad i sebe, a tak vyhledáváme věštce, modly, filozofy, lékaře, sociology a další „nápravné“ systémy. Přitom zde je někdo víc než Jonáš. Je tu Ježíš se svým slovem a svátostnou silou. On, jenž nám nabízí záchranu pro věčný život.


Úterý po 1. neděli postní

Evangelium– Mt 6,7-15

Vy se modlete takto.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky.“

Při modlitbě, zvláště když ho o něco prosíme, nemusíme používat hodně slov, protože Bůh se do nás tak silně vcítil, že zná každý záchvěv našeho srdce. Jeho vševědoucnost je vždy spojena s empatií - spoluprožíváním všeho, co námi hýbe. Podobně, když k nám někdo přichází s prosbou, nevnímejme jenom to, co máme udělat, nebo jestli dotyčného odmítnout. Zkusme se co nejvíce do něj vcítit a rozeznat, co prožívá a co by mu skutečně mohlo pomoct. Pokud nás v něčem Bůh nevyslyší, má pro nás připravenou neporovnatelně lepší variantu. Ježíš v evangeliu říká učedníkům: Když se modlíte, nemluvte mnoho jako pohané. Myslí si totiž, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Ježíš těmito větami nezavrhuje modlitební formuláře, ani se nastaví proti opakovaným prosbám, neodsuzuje ani dlouhou modlitbu; víme, že v modlitbě trávil celou noc (Lk 6,12). On zavrhuje jen takovou, která nesouvisí s naším nitrem, s naší myslí a srdcem. Nikdy nedávej do pohybu ústa, pokud jsi nerozhýbal srdce. Toto je návod na opravdovou modlitbu. Srdce má jít vždy napřed, až za ním ústa. Každý způsob modlitby, který vede ke sjednocení s Bohem je dobrý. Chtít se dobře modlit, to samotné je už modlitbou. Najděme si čas na modlitbu, a na rozhovor s Bohem.


Pondělí po 1. neděli postní

Evangelium– Mt 25,31-46

Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Máme otevřené srdce pro každého člověka? Dokážeme být pozorní a vnímaví, abychom zaslechli nebo zpozorovali volání těch, kteří potřebují naší pomoc. Kolem nás je mnoho bratří a sester, kteří jsou v nouzi a čekají na náš skutek milosrdné lásky. Ježíš nám dnes v evangeliu říká, že i ten nejmenší skutek, který vykonáme, nezůstane bez odměny. Vždyť cokoliv uděláme pro toho nejposlednějšího, vykonáme pro Ježíše. A jestliže On - Bůh a Pán se pro nás stává darem, staňme se i my darem pro druhého člověka. Naučme se mít v postním období otevřené srdce pro potřeby našich bližních.


1. neděle postní

Evangelium– Mt 4,1-11

Ježíš se čtyřicet dní postí a je pokoušen.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'„ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: `Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.'„ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: `Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'„ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: `Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'„ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

Kdybych přinesl past na myši a zeptal se vás, co to je, tak byste řekli, že to je past na myši. Jak to víte? Víte to proto, že nejste myš. Myš to neví. Myš, když uvidí past na myši, tak si řekne: „Výborně, někdo mi nachystal dobré jídlo.“ V Bibli se ale dokonce píše o pastech na člověka. Je to ďábel, který chystá na člověka všelijaké pasti a chce ho chytit. V žalmu 91 se píše o ptáčníkovi, který chytá ptáčky. Tím ptáčníkem je ďábel a ptáčkem je člověk. Proč se o ďáblovi nemluví například jako o někom, kdo chytá myši? Protože pták je symbolem svobody. Letí nahoru, dolů, kam chce…Bůh chce, abychom byli svobodní a volní. Ale pokud je pták chycen, jeho svoboda je pryč. Naštěstí žalm také říká, že Bůh nás vysvobodí z ptáčníkovy léčky.

Víte, každá past má dvojí charakteristiku - jednak vypadá jako něco jiného a potom je vždy silnější než stvoření, kterému je určena. Medvěd potřebuje větší a silnější past než myš. Ďábel tedy pracuje tím způsobem, aby past vypadala jako něco jiného, především jako něco neškodného a potom je past silnější než my. To je východisko jeho působení.

Dnes bych se chtěl zmínit o jednom způsobu jeho působení, který patří k těm nejčastějším. Můžeme říkat této pasti past postupného přijetí. Jak tato past funguje, nám může nastínit vyprávění o indiánech. Když připluli Evropané k břehům Ameriky a postupně poznávali život indiánů, tak se od nich také ledacos naučili. Naučili se také od indiánů chytat kachny. Kachna je malá, šikovná a také dost opatrná. Indiáni používali samozřejmě luky a šípy, ale měli ještě jeden velice účinný způsob. Byl to doslova a do písmene lov beze zbraní.

Indiáni si vyhlédli kachny na řece. Kachny si klidně plavaly, baštily hmyz a jinou potravu. Indiáni vzali dýni a z určité vzdálenosti ji poslaly po vodě, aby plavala přímo mezi ně. Když dýně připlula mezi kachny, ty okamžitě vzlétly vzhůru. Pak se dívaly ze vzduchu, a když viděly, že dýně plave dál po řece, a že se nic neděje, tak se vrátily zpět. Indiáni vzali další dýni a opět ji poslali po proudu mezi kachny. Tentokrát už kachny nevzlétly, ale pouze poodlétly o kousek dál a zpátky se vrátily o hodně dřív než v prvním případě. Potom indiáni vzali třetí dýni a udělali totéž. Tentokrát kachny už vůbec nevzlétly, pouze uhnuly na jednu stranu. Když připlula čtvrtá dýně, kachny se už ani nepodívaly. Věděly, že jim dýně nemůže uškodit. Potom to ale přišlo – jeden indián vzal dýni, tu dýni vydlabal a nasadil si ji na hlavu. Potom vstoupil do řeky a plaval ke kachnám. Kachny si už dýně vůbec nevšímaly. Indián připlul mezi kachny, pod vodou jich několik chytil za nožičky a už je měl. Co chytilo tyto kachny? Postupné přijetí něčeho, co pro ně bylo nebezpečné. To je taktika, kterou ďábel používá velmi často. Člověk se stává závislým v různých oblastech života, protože postupně přijímá něco, co není dobré, co je škodlivé a nebezpečné.

Jaký kontrast! V prvním čtení vidíme Adama s Evou obklopené nádherou rajské zahrady, v níž podlehli pokušení hada. V evangeliu zase vidíme Ježíše na poušti, jak se postí, ale svodům pokušitele odolává. Tento kontrast je ještě větší, pokud si uvědomíme, jak byl pokoušen Ježíš a jak byli pokoušeni Adam a Eva. Adam s Evou snědli zakázané ovoce, zatímco Ježíš se rozhodl neproměnit kameny v chleby. Had přesvědčil naše první rodiče, že Bůh s nimi nezachází poctivě; Ježíš však důvěřoval Bohu a odmítl zkoušet Jeho věrnost. Adam a Eva, podvedeni příslibem moci a postavení, spáchali hřích, ale Ježíš se rozhodl pokorně se podřídit Otci. Ježíš dokázal obdivuhodně odporovat tam, kde Adam s Evou selhali.

Ďábel velmi rád diskutuje. Je velmi inteligentní a šikovný. Umí nás oklamat, a my to ani nezpozorujeme. Ježíš s ním nevyjednával, rázně mu řekl pravdu a poslal ho pryč. To je vlastně správný postoj při pokušení. Nevyjednávat, nepopouštět – vždyť toto bych ještě mohl, toto není až tak špatné; dnes si chci ještě užít, zítra si už dám pozor… Jestliže se člověk pustí do řeči a relativizování se zlým duchem, obyčejně to neskončí dobře.

Máme první postní neděli, jsme na začátku půstu. Ať je to čas, ve kterém budeme ráznější vůči pokušení, v němž nebudeme s ďáblem vyjednávat. Od pokušení se raději chraňme, utíkejme před situacemi, kde bychom se mohli dostat do pokušení. A začne-li nás ďábel pokoušet, nevyjednávejme. Vždyť půst je i o sebezapření, o tom, že se rozhodneme pro to, co je sice méně příjemné, co nás stojí více sil, ale posune nás to k Bohu zase o něco blíž. Amen.


BOHOSLUŽBY

  • Po ...17:00
  • Út ... 6:00
  • St ...17:00
  • Čt ... 6:00
  • Pá ...17:00
  • So ...17:00
  • Ne ... 6:00, 8:00, 10:00